Titulní stránka
2018-05-30Vítězná hospoda 27. kola!
Tak je to opět tady a my víme kdo vyhrál v tomto časově náročném kole. Ano, je to XL RESTAURANT na dalekém Chodově. Hospodě a navrhovateli Zelínkovi tímto gratulujeme k vítězství a nám neúspěšným nezbývá, než se ponořit do hlubin pražských hospod a vylovit z nich dalšího vítěze. Ale na to si počkáme až v kole 28., které vypukne a naplno exploduje v červnu 2018. Na nic nečekejme a na množství kilometrů a piva nehleďme. SKOL
2017-11-10Vítězná hospoda 26 kola!
Přes veškerou chaotičnost a náročnost v pivním prostoročasu roku 2017, který zacloumal www stránkami PiPi, se podařilo vyhodnotit vítěznou hospodu. Vítěznou hospodou kola 26. se stává hospoda NA HANSPAULCE. Hospodě a navrhovateli Zelínkovi gratulujeme a prohraným přejeme šťastnější volbu do dalšího kola 27. Po předání Diplomu tedy začínáme další periodickou misi, která nebude nijak jednodušší než mise předešlá. Ostatně tak už to v životě bývá, že čím déle něco trvá, tím více je organičnost trvajícího celku složitější, ačkoliv by člověk čekal, že tomu bude právě naopak. Kolo 27 tedy otevírám klasickým pokřikem "Střízlivý nás nedostanou", současně jsem si vědom, že čím jsme starší, tím více střízlivýme.
2017-02-21Vítězná hospoda 25. kola!
Pivovary hýbou českým světem a jeden z nich se stal dokonce vítězem tohoto kola a absolutním vítězem všech námi navštívených hospod. Je to mladý a moderní pivovar NA LOCHKOVĚ, který nás okouzlil svým estetickým a pečlivým přístupem nejenom k pivu. Pivovaru a navrhovateli Nedovi tímto provoláváme nehynoucí slávu a 23.2.2017 předáme na půdě pivovarní náš Diplom, který náležitě oslavíme Lochkovem. No a hurá do pivního světa kola 26. přátelé!


 

 

 

008

Petr Dušánek - Duši

Akce navržené tímto členem


Deset vět o sobě

"

Jsem smolař.

Neustále přitahuju problémy a jakmile si myslím, že už mi nic nehrozí,protože jsem na tom tak špatně, že to horší ani být nemůže, tak se dozvím, jak hluboce jsem se mýlil a že rozhodně nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Například za poslední měsíc jsem přišel nejprve o připravené stavební dřevo, které mělo být zadarmo, na kotec pro naší krásnou fenku československého vlčáka, ale nezaváhal jsem a koupil jsem jiné, pak jsem ztratil můj oblíbený stříbrný náramek, ten jsem ale našel (u toho rozestavěného kotce), také jsem přišel o pár dní dovolené, protože mi osud házel další klacky pod nohy v podobě špatného počasí, nedostatku správného a funkčního nářadí, zlomených vrtáků a příliš velkých a těžkých předmětů (jako je třeba psí bouda) na přestěhování, pak jsem také přišel o světlo v naší kuchyni, protože při vrtání díry pro hmoždinku na zavěšení poličky na mikrovlnou troubu jsem neomylně trefil elektroinstalaci ve zdi, při následné kolaudaci toho velkolepého psího kotce jsem přišel o mobil, šipky, klíče od auta a od domu a poprvé také o doklady, které jsem však naštěstí posléze našel i s těmi klíči v jiné bundě, mobil jsem potom dokázal vystopovat a vymámit ze zloděje, který mě o něj připravil, šipky bohužel zřejmě již nikdy neuvidím, po návštěvě restaurace u Karla IV. s PiPi klubem jsem následně podruhé a zřejmě již natrvalo přišel o všechny doklady, včetně platební karty a také nabíječky k mému úžasně se navrátivšímu mobilu a kožené tašky, ve které byly všechny tyto poklady uschovány a kterou mi zřejmě nějaký chmaták štípnul o půlnoci v tramvaji č.25 jedoucí do Podbaby, ve které jsem zmožen předchozím nedostatkem spánku, osmi pivy a jedním nebo dvěma Bechery usnul.

Ve chvíli, kdy se mi po dvou dnech povedlo najít na polici v kuchyni?!?prsten, který jsem si naposled sundával v koupelně u umyvadla a se kterým jsem se už téměř rozloučil a kdy se mi navíc postopadesátéosmé podařilo vzkřísit mého, už několik let umírajícího Opel Kadeta 1.3 E Karavan, tentokrát jen pomocí drátěného kartáče, smirkového papíru a kontaktolu, jsem opravdu věřil, že už mám konečně vyhráno, že už jsem se odrazil ode dna, že se již karta obrátila a osud mi může být už jen příznivě nakloněn, opět jsem však poznal, jak hluboce jsem se zmýlil, a také že za každý dobrý skutek následuje spravedlivý trest, jelikož do vypůjčené služební Felicie, se kterou jsem se vracel z pizzérie, obtěžkán jídlem pro celé oddělení, zacouval bez toho, aniž bych tomu stačil nějak zabránit, menší nákladní automobil a způsobil zničení celé přední masky včetně obou světlometů toho ú žasného služebního kočáru, který o svůj předek přišel, chudák, již poněkolikáté.

Na poslední příhodě není nejhorší ta škoda na služební Felicii, ta je pojištěná a vinu policie opravdu jednoznačně přiznala řidiči náklaďáku, dokonce jsem zatím bez nachlazení přečkal i tu hodinu, kdy jsem na policisty čekal a pak to s nimi sepisoval, samozřejmě nebylo tak úplně jednoduché vysvětlit, proč sebou nemám vůbec, ale vůbec žádné osobní doklady, dokonce přežiju i několikeré vyprávění i věty typu: "Hele, ty jsi prej tomu pražákovi rozbil plot !?", to je všechno v pohodě, co mě štve absolutně ze všeho nejvíc je, proč se mi to sakra nemohlo stát s mým Kadetem, kterému by nová maska a světlomety tak strašně slušely, proč jsem jen musel být ráno tak líný a pěkně z něho neoškrábal námrazu a nejel s ním do práce, jak jsem měl původně v plánu, když už mi ten den ráno ujel autobus z Lysolaj a proč jsem místo toho raději pomohl oškrabat auto sousedovi, který mě stejně nakonec svezl jen k Vltavě, odkud jsem musel ještě autobusem, tramvají, pak znova autobusem, který zůstal viset na magistrále, dále metrem a nakonec ještě jednou autobusem, takže do práce jsem samozřejmě dojel s velkým zpožděním.

Jak říkám, jsem prostě smolař.

A to se tyhle všechny události několika posledních týdnů vlastně dotýkají jen mé "psýché", to kdybych měl vyprávět, co všechno jsem si užil a jaká troska je má tělesná schránka, tak by Vám zřejmě úplně smíchy praskly pupíky, a jelikož trochu vím, jaké to je, tak o zdraví se tady raději zmiňovat nebudu, připadám si totiž jak ten pacient z toho vtipu, jak přiběhne sestra za doktorem a křičí: "Pane doktore, ten hypochondr na šestce právě umřel!" A doktor naštvaně odpoví: "Cože ?!? Tak to už vážně trochu přehnal!"

Tolik tedy těch "Několik vět".

Bohužel, "Dvatisíce slov", které kdysi obsahovala ta druhá petice, se mi napsat nepodařilo, i když jistě uznáte, že jsem se dost snažil.

:o)

"

 

(c) PiPi & feet 2004 - počítadlo: - verze: 1.0